Asi víte, že 14. února roku 269 dal římský císař Claudius II. Germanicus Valentýna (tehdy ještě nikoli svatého – tento titul získal až dodatečně právě kvůli své mučednické smrti) popravit. Skutečným důvodem popravy bylo jeho zatvrzelé odmítání vzdát se křesťanství. Nicméně podle legendy byl popraven proto, že tajně oddával zamilované páry navzdory tomu, že zmíněný, údajně duševně chorý, císař sňatky zakázal – obával se totiž, že ženatí muži nebudou tak dobrými vojáky jako svobodní. Není to prokázáno, ale ani vyloučeno, takže proč nevěřit? Zamilovaní každopádně věří a tento den si z vděčnosti k Valentýnovi vybrali za svůj svátek.

Pověst dále praví, že těsně před popravou poslal Valentýn zamilované psaníčko dívce svého srdce, a to přímo žalářníkově dceři. Na paměť toho si zamilovaní (byť je nečeká poprava) posílají valentinky, v nichž si vyznávají lásku.

Hned poté, co byl popravený Valentýn pohřben, prý na jeho hrobě zázračně rozkvetl mandlovník čerstvě zasazený jeho nešťastnou milou. Proto se zamilovaní obdarovávají květinami.

Valentýnovo srdce prý dívce (z poněkud morbidně pojatého soucitu) tajně donesl kat - proto jsou srdce hlavním valentýnským motivem. Červená barva pak připomíná jeho nevinně prolitou krev a navíc je stejně jako srdce tradičním symbolem lásky.

Řešit, zda se to všechno stalo, nebo ne, nemá smysl – pravda je, že Valentýn byl tehdy nevinně popraven, pravděpodobné je, že byl zamilován a že pro něj nějaká dívka truchlila, a úplně jisté je, že láska stojí za oslavu.